K zamyšlení
Asi nikdy nepochopím, kde se pořád bere ta strašná arogance a namyšlenost lidstva, které se chová, jako by planeta patřila jenom nám a mohli jsme ji celou během pouhých pár generací totálně a nenávratně zničit.
Jenom za mého života se počet lidí na planetě více než zdvojnásobil, téměř veškeré tropické deštné pralesy byly zničeny a mnoho (pokud ne většina) druhů zvířat je na pokraji vyhubení. Před pouhými sto lety nebyla téměř žádná auta, neexistovala letadla. A sto let je velmi krátká doba. Jen jeden dlouhý lidský život. Jak to, že většině lidí nevadí, že jejich děti nebudou mít kde žít?
Proč už nikoho vůbec nezajímá příroda ani zvířata? Nemají kde žít, na loukách už nejsou žádní motýli – místo nich tam jsou ale traktory, které nesmyslně kosí louky (nejen) z nařízení EU - zbytečně a v plném květu. Nepřežije nic - mladí zajíci, ježci, žáby, ještěrky, brouci ani motýli. Kdy jste naposledy viděli motýla, živou žábu, nebo snad ježka?!
Jednou jsem někde četl, že jsme poslední generace, která má ještě možnost vidět slavné Serengeti s jeho stády zvířat. Naprosto souhlasím a dodal bych, že jsme také poslední generace, která ještě mohla zažít a snad se i něco naučit od posledních přežívajících přírodních kmenů žijících v souladu se svým prostředím, jako jsou třeba Korowai nebo Yali z ostrova Nová Guinea.
Žijeme ve společnosti, kde si většina lidí myslí, že když spláchnout záchod, tak exkrement prostě zmizí.....
Takhle celá naše planeta každou noc zbytečně svítí
Photo courtesy of NASA http://apod.nasa.gov
Jak je možné, že každý chce mít čistou vodu z kohoutku, když ji na druhé straně denně strašlivě znečišťuje nebezpečnými chemikáliemi? Kam si všichni myslí, že se všechny ty zázračné tablety do myček, jary, prací prášky, šampóny ztrácejí? Proč vytápíme stále větší domy a nákupní centra, místo aby se šetřily zdroje, a spalování čehokoliv se minimalizovalo? To nás vážně nezajímá, co tu bude za pár generací? Je ta chamtivost opravdu už tak velká, že už nám nezáleží ani na budoucnosti vlastních dětí?
V posledních letech se stalo módou být „zelení” a mluvit pořád dokola o globálním oteplování, zatímco davy lidí nakupují jako o život, provoz na cestách stále stoupá (navzdory vysokým cenám ropy), celá planeta je v noci osvětlená a ekonomika, aby mohla dál růst, si žádá stále větší výrobu, větší prodej...
Taky mi například přijde zajímavé si uvědomit, že člověk narozený v dnešní době, v naší „západní” společnosti, toho za svůj život „zkonzumuje” určitě nejméně desetkrát více než ten stejný člověk, ale před třiceti lety. Lidí stále přibývá a každý chce každé dva roky nejnovější telefon, počítač, televizi, auto... A to má obrovský dopad na přírodu.
Představme si průměrné „západní” (ale mohl bych stejně tak říct indonéské nebo čínské) město s – řekněme – půl milionem lidí. Při dnešním provozu odhaduju, že každý obyvatel spálí v průměru 1 litr paliva denně (ať už přímo, nebo nepřímo; někteří spálí víc, a třeba novorozenci zase naopak nic). To dělá půl milionu litrů paliva denně v jednom jediném městě. Měst jsou miliony... Kolik je to celosvětově ročně?
Ve výroční zprávě Světového fondu na ohranu přírody (WWF) z roku 2012 jsem se mimo jiné dočetl, že lidstvo už teď potřebuje ekvivalent jedné a půl planety. Spotřebováváme víc, než nám je Země schopná dát. A kdyby každý člověk na Zemi mohl žít jako průměrný západoevropan, tak bychom už teď potřebovali celé čtyři planety!
Podle zprávy z roku 2014 lidstvo jen od roku 1970 do dnes již vyhubilo přes polovinu celkové biodiversity planety – přesněji už 52% všeho živého - a destrukce stále zrychluje. Copak to opravdu nikdo nevidí?!
Něteří lidé tvrdí, že řešením situace jsou alternativní zdroje energie. Podle mého názoru ale neexistuje alternativa, která by mohla uspokojit touhy (a potřeby) sedmi a více miliard lidí.
Neuvěřitelné video, které znázorňuje všechny
komerční lety světa za 24 hodin
Ale vraťme se k přírodním národům.
Tady je příběh o tričku, který jsem v různých podobách viděl se odehrávát nesčetněkrát. V horách a džunglích Papuy (ale i na mnoha jiných místech světa) žili lidé po tisíce let v harmonii s přírodou. Jednoho dne k nim ale přijde někdo, kdo si z nějakého důvodu myslí, že není v pořádku, aby tito lidé žili nazí v pralese. Musí se přece alespoň obléknout a nejlépe taky přijmout křesťanství.
A tady začíná náš příběh. Domorodec v horách dostane tričko a možná i trenýrky. Hodně prší, a protože žil až donedávna nahý, neví, že mokré oblečení si musí sundat a usušit ho (navíc ani nesmí, protože jako správný křesťan přece nemůže být nahý). A tak se klepe zimou. Za nějakou dobu je tričko strašně špinavé, ale náš nebohý domorodec neví, že by ho měl vyprat a ani nemá kde. Pravda, jsou tu řeky, ale voda je tak studená, že bez prášku na praní to moc nejde. On prášek nemá a ani ho tu není kde koupit, ale i kdyby bylo, nemá žádné peníze. A pak, kdyby si opatřil peníze a vypral tričko práškem, ani zdaleka by to nebyl šťastný konec příběhu, protože všichni lidé žijící u řeky dole po proudu tu stejnou vodu pijí. V dusných nížinných džunglích navíc vlhké, nikdy neprané tričko působí kožní problémy a nejrůznější nepříjemný hmyz si v něm libuje.
A jak bude příběh pokračovat? Možná začne nějaká neziskovka s dobrovolníky stavět na Papui domorodcům prádelny, ale tou dobou bude náš chudák domorodec a jeho prales dávno pryč.
Jenom jsem tady chtěl nabídnout některá moje pozorování a názory, které odrážejí mnoho let strávených v džungli a mezi přírodními národy. Chci jen inspirovat k dalšímu přemýšlení. Samozřejmě, že tady celou problematiku velmi zjednodušuji. Všechny nastíněné problémy jsou neuvěřitelně složité a je možné se na ně dívat z mnoha různých hledisek.
Mohl bych v psaní pokračovat ještě hodně dlouho, ale bylo by to asi hodně dlouhé a nudné čtení. A tak už toho raději nechám.....
Krátké video od Survival International,
které ukazuje realitu moderního pokroku...
