Expedice do Údolí Omo
Údolí Omo v Etiopií, kde na relativně malém území žije několik desítek různých kmenů, je mimořádně zajímavým místem pro každého, kdo se jako my zajímá o tradiční život přírodních národů.
Poprvé jsme se tam vydali v roce 2010. Nejvíc nás samozřejmě lákalo poznat slavné Mursi a Surma, a také málo známé Nyangatom. Zastavili jsme se ale i u přátelských a fotogenických Hamer a u Dassanech, kteří ale nebyli zrovna vstřícní.
Naší strategií bylo snažit se pokud možno co nejvíc chodit pěšky, dostat se daleko od cest, k lidem, kteří nejsou pravidelně navštěvováni turisty. Chtěli jsme zkrátka získat nějakou představu o tom, jací ti lidé opravdu jsou, a jaký je jejich každodenní život.
Také jsme vždy hledali místního průvodce. Někoho, kdo zná jazyk kmene a je místními lidmi dobře přijímán.
K Mursi jsme nakonec šli hned s celou družinou; kromě Mursi mladíka, který ale nemluvil anglicky, jsme s sebou měli dva mladé kluky z Jinky, Solomona a Fasila. Hlavně Solomon byl naprosto vynikající v jednání s lidmi, a přitom mu bylo teprve dvanáct! „Tohle je Afrika”, řekl nám, když jsme se zdráhali někoho tak mladého najmout. Doplňoval nás Mursi „skaut” Ageňa - skaut se v Údolí Omo říká strážci se samopalem, kterého si musí každý povinně najmout, když jde na území Mursi nebo Surmů.
U Surmů v Kibiši jsme slyšeli historky o turistech, kteří se k nim vypravili bez ozbrojeného doprovodu a většinou se prý vrátili bez batohů. Takže jsme byli rádi, že jsme s sebou měli skauta jménem Nakúja, i když už po dvou dnech chození pěšky si bez přestání jenom stěžoval - co prý jsme to za turisty bez auta...! Ve vesnicích jsme ale dobře viděli, že nespustil z našich věcí ani na chvilku oči. Nicméně, naše zkušenost se Surmy (a Mursi) byla jen a jen pozitivní.
Do Údolí Omo jsme se vrátili v červenci 2011 a podnikli jsme naši druhou úspěšnou výpravu k Surmům a taky k Nyangatomům. Více si o tom můžete přečíst na Surma - expedice 2011.
