Kmeny Yali a Kimyal
Papua (Irian Jaya)
Yali jsou relativně dobře známým kmenem, který žije v těžko dostupných horách Jayawijaya na východ od údolí Baliem. Pro okolní svět byli objeveni až ve druhé polovině 20. století.

Takhle nějak vypadá naše obvyklé focení,
je dobře vidět, že mladí už
v tradici pokračovat nebudou
Na první pohled upoutá jejich extrémně malý vzrůst. Při výšce dospělých mužů do 150 cm jsou asi nejmenšími lidmi na Papui a možná i na světě (snad kromě afrických Pygmejů). Přitom jsou ale neuvěřitelně silní a houževnatí. V extrémně náročném horském terénu, v hlubokém blátě i na kluzkých kládách jsou extrémně rychlí. Nikdy jsme neviděli nikoho z nich zaváhat, uklouznout nebo dokonce spadnout. Přes hluboká údolí tradičně napínali liánové mosty.
Svoje vesničky si obvykle staví na hřebenech a políčka sladkých brambor zakládají na svazích tak strmých, že pro nás je problém na nich i jenom rovně stát.
Typické pro Yali muže jsou ratanové obruče, které nosí kolem pasu a boků. Nejsou nijak spojené, ale vepředu je podpírá koteka a tak trochu připomínají sukni. Ženy nosí malou trávovou sukénku a nezbytnou tašku z orchidejových vláken zavěšenou na hlavě.
Přes území Yali jsme šli už třikrát a vždy to byl fascinující zážitek. Doufáme, že se k nim ještě aspoň jednou někdy vrátíme.
Úplně opačný vztah máme k sousednímu kmeni Kimyal, jejichž území se rozkládá na jižní straně pohoří Jayawijaya, na východ od Yali. Měli jsme s nimi jenom samé problémy, chtěli naše peníze i jídlo, které jsme si nesli na celý náš pochod z Wameny ke Korowai, a přitom byli velmi nepřátelští a neochotní jakkoliv pomoct.
V jedné větší vesnici po nás například požadovali v přepočtu 500 dolarů za přespání v prasečím chlívku. Po dlouhém dohadování jsme nakonec souhlasili s obvyklou cenou asi 10 dolarů za noc v dřevěném přístřešku, ale ráno už se zase dožadovali 500 dolarů, dokonce s luky v ruce.
Při odchodu z vesnice k nám přistoupil jeden místní, který vypadal, jako by se za své lidi styděl, a nabídl nám trs banánů. Náš průvodce Yesaya je s díky vzal, ale sotva jsme byli z dohledu, zahodil je daleko do křoví. Přišlo nám jich líto, ale on nám vysvětlil, že když tihle lidé někomu něco jenom tak zadarmo dají, je to určitě očarované s úmyslem uškodit! Jako všichni Papuánci i Yesaya věří, že nemoc, smrt anebo neštěstí jsou způsobené zlými duchy a černou magií. A od Kimyal rozhodně neočekával nic dobrého!
Jejich špatnou pověst potvrdily i zprávy prvních průzkumníků oblasti, neslavný konec několika misionářů, a taky nedávné zkušenosti našich přátel z Helimission.